Římské číslice
Římské číslice představují způsob zápisu čísel pomocí písmen latinské abecedy. Na rozdíl od běžně používaného zápisu čísel (arabské číslice, desítková soustava) jde o nepoziční číselnou soustavu. Římské číslice nejsou vhodné pro matematické výpočty, například násobení v tomto zápisu je výrazně náročnější než v desítkové soustavě. Římské číslice se však stále používají, například pro uvádění letopočtů na památnících, na hodinách, pro číslování kapitol v knihách, …
Základní římské číslice jsou I, V, X, L, C, D, M. Jejich hodnoty jsou následující:
I |
V |
X |
L |
C |
D |
M |
1 |
5 |
10 |
50 |
100 |
500 |
1000 |
Další čísla vytváříme spojováním a opakováním symbolů. Symboly řadíme za sebe podle velikosti. Pro zkrácení zápisu se využívá odčítání v případě, že menší symbol předchází větší. Příklady:
XXVII |
27 |
prosté sčítání příslušných symbolů: 10 + 10 + 5 + 1 + 1 |
MDCCXIII |
1713 |
opět prosté sčítání příslušných symbolů: 1000 + 500 + 100 + 100 + 10 + 1 + 1 + 1 |
IV |
4 |
I je před V, odčítáme tedy: -1 + 5 |
XIX |
19 |
I je před X, opět odčítáme: 10 - 1 + 10 |
DCCXC |
790 |
X je před C, odčítáme tedy 10: 500 + 100 + 100 - 10 + 100 |
Komiks pro zpestření
Zavřít